|
| 
|
|
|
|
|
|
Jiří Máška se narodil 2.11.1955 v malé jihočeské vesničce Ražice. Již od útlého dětství byl umělcem, narodil se s talentem, který zpozoroval jeho dědeček Václav Brož a zprostředkoval mu setkaní se svým přítelem, malířem Říhánkem, který Jiřímu dal základy kompozice, barev, uměleckého cítění i vnímání umění jako celku. Paní Mášková , Jiřího maminka podporovala je tvorbu a kupovala mu jako dítěti ty nejlepší barvy, štetce i další malířské potřeby. Malíř Říkánek se mu věnoval do 10 let, kdy Jiří začal navštěvovat hodiny malování u ak. Malíře Jiřího Režka ve Strakonicích, který jej vedl až do 16 let. Ten stál pevně jako sponzor, při jeho zkouškách na čtyřletou grafickou školu v Praze, kde studoval u profesora Janocha. Po dokončení školy se Jiří vrátil do Jižních Čech, kde pracoval jako vedoucí propagace Parku kultury a oddechu v Českých Budějovicích. S několika přáteli, malíři a sochaři vytvořil uměleckou skupinu, která vystavovala pro komunisty nepřijatelné umění a jejich výstavu v roce 1983 ukončili soudruzi s policejní dohrou.Uzavřeli tím možnost pro členy skupiny na dlouho vystavovat a možnost jejich uměleckého vývoje. Jiří Máška, protože k životu potřeboval svobodně malovat a hovořit, opustil republiku a emigroval do Spojených Států, kde pokračoval ve studiu malířství u profesora Hansona na Evrett College ve Washingtonu. Ke konci studia Jiří Máška vystavuje své obrazy v Jackson Street Gallery v Seattle. Reakce veřejnosti i odborníku, uměleckých kritiků byla jednoznačná. Dostal okamžitě nabídku na výstavu v Los Angeles, New Yorku a Vancoveru. Po New Yorské výstavě v Galerii Ariel otiskli okamžitě celou stranu o Jiřím Máškovi v prestižním New Yorkském magazinu Manhattan Arts. Vydavatel uměleckého magazínu Renée Philips pověřila známou uměleckou kritičku Elizabeth A. Witford o recenzi Máškovi práce. Ta napsala: Obrazy Jiřího Mášky jsou divokou výpovědí o tvořivém spiritu, umí malovat s obraty, které připomínají jednak dřevořezbu ale i neuvěřitelně jemné, jemnější japonských pergamenů. Jiří Máška našel novou řeč / cestu / universální a konkretní zároveň. Je to řeč z duše do duše a zahrnuje zvuky a myšlenky, jež zachycují další myšlenky a navzájem se přitahují a prolínají. Fantastický rytmus obrazů Jiřího Mášky kompozičně i uměleckou kvalitou připomíná práci slavného abstraktního expresionisty Archive Gorkého. Všem umění milujícím lidem vychází na obzoru nová hvězda.“ V návaznosti na výstavu v Los Angeles bylo napsáno:„Proniknout do Máškova umění? Tyto pojmy pro nás znamenají sugestivnost, barva a oslňující techniku provedení, vytvářející na povrchu obrazu barevné struktury, nabité napětím a silou, láskou i nenávistí, štěstím i prohrou nebo jen barevnou hmotu. Jeho malba spočívá v detailním popsání situace člověka v našem světě, jeho život v čase a prostoru. Máškovo dílo je umělcovou zpovědí, svědectvím i poselstvím Máška je malíř par excellence nejen pro magickou moc svých barev, ale protože obnovil podstatné rysy malířství, jako uměleckého vyjádření, je nositelem obsahu, tématu, významu, děje, událostí i akce. Jeho využívání elementárních malířských prostředků s takovou samozřejmostí svědčí o silné umělecké individualitě.“
Po výstavě v Galerii Van Geodet bylo napsáno:„Velice podstatné v jeho tvorbě je nesmlouvavost a důslednost s nimiž Máška sleduje a snaží se vyjádřit svou uměleckou myšlenku. K tomu mu nechybí umělecká vnímavost pro tradici, odkrývá hlubší souvislosti mezi přítomností i minulostí, když pojímající zeměpisná specifika a nakonec i schopnost, která v poslední instanci podmiňuje kvalitu umělecké tvorby, individuální potence malíře intelektuála.“
Já osobně věřím, že celé Máškovo dílo je v podstatě vytvořením několika základních myšlenek, jejich obměňováním, zjednodušováním i komplikováním nebo také ironizováním prostřednictvím negace kulminující až k absurdnímu antagonismu. Máška malíř je obklopen, utopen ve světě barev, jeho cíl je transcendentní, uchopit tento svět a vtáhnout jej do svých obrazů. Za jeho dílem ať jakkoliv abstraktním a neuvěřitelným, stojí vždy určitý životní zážitek. Některé jeho obrazy jsou po roce 1989 jsou inspirovany kocovinou z revoluce většinové české populace. Jeho obrazy jsou objektivní definicí iracionálního konkrétna. Máška je přesvědčen, že moderní umění nelze dělat bez intelektuálního názoru, bez vědomého sledování určitého uměleckého hlediska. Pro mladé umělce jeho dílo dnes přestavuje kritérium autentické umělecké hodnoty, zajištěné více než čtyřicetiletou kontinuitou, ale také jako bezprostřední příklad řešení aktuálních výtvarných problémů. Po výstavě v Art ten Plein Air, napsali:„Jiří Máška zůstal věrný své umělecké inspiraci, rozvíjí svou myšlenku s bezohlednou důsledností, nekoketuje s moderními, komerčními trendy, nesklání se před vnějším nátlakem
spotřební společnosti s kterou opovrhuje, ale přitom je současný a reaguje na podněty času, místa, nebe, země i moře. To předpokládá však obrovsky pevný charakter, ale i dobře fundovaný a spolehlivě fungující intelekt. Máškovi se podařilo vyhnout teatrálnímu patosu, krajnímu subjektivismu, sentimentalitě a samoúčelnému kultu emoce. Vytváří z emoce znaky
tornáda lidí a zvířat vržená na plátna. Máška má vzácný dar vytvořit z události osud, jeho myšlenková hloubka, suverenita a jedinečnost výrazu činí z jeho díla sugestivní drama.“
V návaznosti na další výstavy ve Vancoveru, Hong Kongu a Macau napsali:„Hlavním znakem genia není úzkostlivá perfektnost, ale originalita, otevření nebo posunutí nových hranic“
„Máme to štěstí, že máme jedinečnou příležitost objevit novou generaci světového umění“
V Máškově díle se podivuhodným způsobem prolíná západní racionalistická složka s východní kulturou / povahou/ vnitřní spřízněnost se slovanskou uměleckou tradicí. Také však s velkým slovanským srdcem i tradicí, že až se to zdá neuvěřitelné, zvláště pak pro západní umělecké kritiky. Jiří Máška má za sebou výstavy v Hong Kongu, New Yorku, Paříži, Motiersu, Seattle, Los Angeles, Vancoveru, San Francisku, Torontu, Macao, Monaco, Praze, Hluboke nad Vltavou, Ceských Budějovicích, jeho originální práce obdivují lidé v mnoha zemích světa. O době komunismu Jiří Máška říká:„Byla to tragedie, byl jsem narozen jako umělec a vždy jsem se viděl jako dva úplně jiné lidi. Já jsem mohl jen z povzdálí sledovat tu divokou, bláznivou osobu, která mě diktovala náladu a téma mých obrazů. Moje technika není zařaditelná do normálních, obvyklých technik. Obraz začínám s práškem na praní míchaným s latexem, další vrstva jsou vodové barvy, pak tempery, nakonec maluji olejem a lakuji. Osobně miluji impresionisty, obdivuji však také mnoho surrealistů i abstraktních malířů“ Po „revoluci“ v roce 1991 se Jiří Máška vrátil a usadil v Čechách, kde věřil v nový začátek. Bohužel po několika letech zjistil, že na svých místech stále zůstávají komunističtí zločinci /policie, soudy, státní zastupitelství i další státní aparát/ a ti soudruzi co měli strach se otřepali a po několika letech se vrátili na svá místa, mnohdy převlečení za socialisty začali vytvářet policejní stát . To byla ta poslední kapka do poháru pro Jiřího Mášky. Ten znovu emigroval a odstěhoval se do Hondurasu na ostrov Roatan , kde se cítí naprosto svobodný. Cestuje mezi U.S.A , Hondurasem a Belize. V Čechách tráví jen minimum svého času. Ze svých ateliérů pak posílá radost ve svých obrazech všem, kteří mají rádi jeho umění.
|
        |